[173] Ani nebylo syneisaktismus fenomén vlastní jedné lokalitě; lze jej nalézt v Irsku, Sýrii, severní Africe a mnoha dalších centrech křesťanství. Jak tvrdil Roland Seboldt po Achelixovi: „Jednou věcí si můžeme být jisti: ve starověkém křesťanství sotva existovala církevní provincie, ve které by se neznalo duchovní manželství.₂₈

[174] Variace v překladu samozřejmě odrážely rozdílné názory na situaci předpokládanou v textu.

[176] Chrysostomovy důvody pro odsouzení praktiky:

Vzrušení chtíče; urážka „slabších bratrů“; příležitost pro nepřátele církve kritizovat ji; „cizoložství“ nevěst Kristových; nutnost utrpení a zapírání v křesťanském životě; pochybné praktické výhody zajištěné vztahem; oběť svobody, kterou panenství mělo přinést; a převrácení sexuálních rolí a funkcí, které „příroda“ stejně jako Bůh určily.

[177] Páry žijící tímto způsobem dráždily Chrysostoma svými tvrzeními, že díky tvrdšímu morálnímu vláknu dokážou odolat pokušením, která na ně neustále přicházejí.

[181] Chryzostomova námitka: muž v takovém vztahu obvykle sloužil ženě více než ona jemu.₉₄

[183] SyneisaktismusMyslíme si, že nabídla mužům a ženám jedinečnou příležitost k přátelství, která zahrnovala vysokou míru emocionální a duchovní intimity. …

Chrysostom vyjádřil šok, že muži a ženy spolu mohou trávit tolik času jako oni subintrodukty a jejich mužských společníků. Z jeho pohledu byl takový způsob života nevhodný nejen pro panny, ale i pro vdané ženy. Jak objasňuje ve svých mnoha pojednáních, manželky mají být střízlivé, tiché a nenápadné. …

Pro panny a jejich družky byla všechna taková pravidla svržena k zemi... Boží zákony a „příroda“ by byly ohroženy, pokud by partneři v duchovním manželství odbočili příliš daleko směrem k „unisexualitě“ nebo dokonce stali se více podobnými. Androgynní ideál byl ten, který mohl Chrysostom zastávat jen velmi zkusmo, pokud vůbec.

Myslíme si, že tyto páry směřovaly k uznání možnosti přátelství mezi pohlavími. Něco, co bylo ve starověku považováno za nepravděpodobné. Pro klasickou mysl znamenalo přátelství ve svém [str. 184] nejpravdivějším smyslu jakousi paritu mezi dvěma lidmi, a ženy se tak díky své podřadné povaze a postavení mohly jen zřídka kvalifikovat jako vhodné kandidátky na přátelství s muži. Chrysostom si byl velmi dobře vědom toho, že mniši a panny jsou přátelé; použil to slovo philia popsat jejich vztah alespoň při čtyřech příležitostech.

[Crysostom prohlásil] to philia musí se zříci, pokud to znemožňuje lásku k Ježíši, jak si on jasně myslel syneisaktismus dělal. Chceme být schopni říci Kristu na našem budoucím setkání: „Pro tebe a tvou čest jsme pohrdli důvěrností a zvítězili jsme nad rozkoší, znepokojili jsme své duše a odložili jsme všechno philia a osobní preference; vyvolili jsme si tebe a naši lásku k tobě nade vše."₁₁₃...

Není na místě si představovat, že by [mniši a panny] zdůrazňovali duchovní složku jejich společnosti? Představili by si sami sebe, že se pokoušejí žít život Království tady a teď? Argumentovali by tím, že Bůh slíbil následovníkům svého syna nadlidskou moc, aby odolali pokušením, kterým by obyčejní smrtelníci mohli podlehnout?₁₁₅ Tvrdili by spolu s Pavlem, že v Ježíši není „žádný muž a žena“ (Ga. 3:28)?

[185] Ačkoli Chrysostom naléhal na své publikum, aby žili jako intelektuální a nehmotné síly nahoře,₁₁₇ zjevně si přál osvobodit mísení pohlaví z této předzvěsti nebeského života. Mniši a panny si naopak možná mysleli, že jim Bůh již dal neprůchodnost andělů. Víme alespoň, že tvrdili, že jim byla poskytnuta větší síla odolat sexuálnímu hříchu,₁₁₈ ačkoli Chrysostom věřil, že lidé, kteří mluvili tímto způsobem, si mysleli, že žijí mezi kameny, ne mezi lidmi z masa a kostí.₁₁₉ …[Odpověděl] teprve později, v nebeských říších, po smrti, se muži a ženy budou moci beztrestně těšit z volných vztahů. Z jeho pohledu je subintrodukty a mniši předčasně předpokládali, že se zbavili svých tělesných tužeb.

[Z poznámek pod čarou]

p. 173 fn²² [Achelis si to myslel syneisaktoi bylo přeloženo jako subintrodukty poprvé v šestém století, ale učenec Felix Quadt předkládá důkazy z překladu kánonů šestého synodu v Kartágu z počátku pátého století.]

str. 174 fn³⁶. Achelis se domnívá, že ve Philově popisu Therapeutae existují předkřesťanské precedenty pro praktikování [duchovního manželství]. Viz Achelis, panny, str. 29-31. A. Oepke, “gyne, Teologický slovník Nového zákona, vyd. G. Kittel, trns. a ed.

GW Bromiley (Grand Rapids, 1964), 1:779 si myslí, že existovaly také pohanské precedenty, a odkazuje nás na R. Reitzensteina Hellenistische Wundererzahlungen (Stuttgart, 1963) Str. 146 f.