Je slunce metaforou pro praktiky posvátného sexu?
V „Stvoření“ (Die Schöpfung), skladatel Joseph Haydn hudebně ztvárňuje následující výrok: „V nejjasnější nádheře nyní vychází slunce“. Poslouchat, jak slunce v jediném okamžiku přechází z malého, nesmělého paprsku světla do nádherné záře.
Podstata duchovní praxe se srovnává s hydrostatickou rovnováhou slunce. Je to přes vyvážit že generuje světlo a život. A právě prostřednictvím podobné rovnováhy mohou lidé v sobě generovat zvýšený život a světlo.
Bez síly (Šakti ve všech jejích projevech: gravitace, odpuzování, přitažlivost atd.) neexistuje žádný pohyb, žádná hybnost, žádný účinek a žádný směr ani ve vesmíru, ani v nás samotných. Přesto bez rovnováhy tyto síly postupují směrem ke svému vlastnímu rozptýlení, svému vlastnímu zániku a nakonec dosáhnou. Nakonec rozpustí samotné „proč“, které je zplodilo.
Naším cílem je proto hrát si na aktivaci/hraní se silami.
Jinak se nic nepohne a nebudeme mít prospěch ze sil, které máme v tomto vesmíru k dispozici. V ideálním případě se do této hry zapojíme a zároveň udržujeme tyto síly v rovnováze. Chaos se neodmítá, ale je moudře využíván vedený Řádem. V konstruktivním napětí mezi nimi hraje svou roli řád i chaos.
Samozřejmě, že na slunci jsou ve hře síly nepředstavitelné síly. Slunce tyto síly velkolepě vyvažuje. Každý z nich se snaží ovlivnit určitý aspekt slunce.
Jaké jsou tyto síly? Gravitační kolaps vnější kůry intenzivně stlačuje sluneční srdce (jádro). Ve stejné době dochází v srdci k miliardám nepřetržitých masivních jaderných výbuchů, které odolávají vnější kompresi.
Hra těchto sil probíhá téměř zcela svobodně. Pokračující katastrofický stav. Navzdory těmto svobodným schopnostem zůstává vše v dokonalé rovnováze.
Síla stlačení směrem ke středu a síla expanze ze středu se vzájemně vyvažují. Celý proces má za následek věčné vytváření fotonů (světla), které dávají vzniknout veškerému životu na naší planetě. Je to základní prvek života, který v nás právě teď cirkuluje. Fotony pohánějí naše vědomí.
Zrcadlení slunce
Tento proces je známý jako hydrostatická rovnováha Slunce. Podobný fenomén můžeme vygenerovat sami v sobě. Ve skutečnosti to říká mnoho duchovních tradic is duchovní cestu.
Síly v lidstvu jsou napětí, touhy, potřeby, bolest, utrpení, touhy a vůle, které se všechny snaží změnit současný stav v sobě. Pokud nás bolí zub, máme také přání, aby bolest přestala. Pokud máme hlad, chceme zmírnit své bolesti. Jsme jako vesmír, plný sil, impulsů, tendencí, přitažlivostí, odporů atd.
To je celý význam toho slova touhaa kde se tato síla spojuje se Šakti, univerzální silou hybnosti.
Mnoho duchovních přístupů se pokoušelo uhasit určité síly (jako je touha) pojmenováním některých dobrých a některých špatných. Můžeme pochopit, proč, a skutečně pro studenty posvátného sexu, může být výhodné strávit období našeho života snahou o zvládnutí smyslů poháněných některými z těchto sil.
Jedna z nejpokročilejších praktik však spočívá v tom, vědět, jak na to hrát všemi silami a přitom je udržovat v rovnováze. Tímto způsobem v sobě vytváříme světlo. To je to, co posvátný sex nebo Synergie nebo parijanga jóganebo ulta sádhana (a mnoha dalších tradicích) je vše o.
Je to cesta slunce.
